Bojovat proti němu!

Tak jsem si četla tento článek, co napsal Richard Rohr:

"Získávat Boží lásku

Největším úkonem víry je věřit, že Bůh tě miluje, a to i v tvé nahotě, bídě a hříšnosti. Lidé si však myslí, že Boží lásku si musíme získat. Pracujeme pro to a myslíme si, že tím, že konáme dobré věci pro Boha, získáme Boží požehnání a na oplátku i lásku. Toto je náboženství soukromé komůrky, v níž jsem já a „můj“ Ježíš. Vše pak vyúsťuje do egocentrické morálky sebezdokonalování a disciplíny.

Křesťané běžně používali frázi: „Musím zachránit svou duši“, nebo: „Kněží jsou tu k tomu, aby zachránili naše duše.“ To není Nový zákon. Myslet si, že můžeš zachránit svou duši, je čirá hereze. Ježíš znamená „Jahve zachraňuje“. Dokud se budeš ty zaměstnávat spásou své duše, budeš zabraňovat Bohu, aby tvou duši zachránil On."

Hmm, možná trochu drsněji řečeno... Ale velká pravda, že?

My sami se nemůžeme zachránit, spasit, ani očistit od hříchu. To může udělat jen Bůh ve své bezbřehé lásce k nám. My Mu k tomu musíme dát svolení a prostor. A to nám dělá takovej problém! Chápete to? On udělal takovou věc, On se nám rozhodl odpustit všechno, co jsme udělali. Všechno vzít na sebe. Za všechno dát svého jediného syna. Jen tak, bez zasloužení. A chce jen, abychom o to požádali, abychom přišli. Taková malá věc v porovnání s tím, co dělá znovu a znovu On. A my toho tak často nejsme schopni. Nebo si myslíme, že toho nejsme hodni. Nebo si vymyslíme cokoliv jinýho zcestýho. To je naše ubohost. Nebo často taky prostor pro toho Zlýho, aby nás od Boha odvedl nebo nám aspoň bránil k Němu jít a k Němu se obracet.

Takže bojovat proti němu! Nic jinýho si nezaslouží, syčák jeden! Takový špatnosti s náma dělá! A my mu to často úplně žerem. A myslíme si, že Bůh se na nás asi už vykašlal. Nebo že tento náš hřích je určitě už tak moc velkej, že prostě odpustit nejde. Pch! To nám našeptává syčák. Ten hnusnej syčící had. To NENÍ pravda. Bůh nás má tak moc rád, tolik pro nás dělá, tak láskyplně na nás kouká a šmahem stírá všechnu nepravost, strach, smutek, těžkosti, bolest. Jen, jen se mu otevřít! :) A On běží jak marnotratný otec vstříc, On nás už vyhlížel a čekal nás. On nás objímá, strojí do šatů, obouvá a dává prsten, připravuje lahůdky a zve nás k sobě, k sobě domů. Dává nám důstojnost. On má velikou radost. :)
A já ji mám taky. :) I ty máš úsměv na tváři? :)

Chvála Bohu, Aleluja!
Tak kéž si to všichni tyto Velikonoce znovu připomeneme.